Nebylo by od věci povědět si nyní něco o čajovníku jako rostlině. Zajímavý příběh o jeho původu, který jsem uvedla v úvodu článku, pochází z japonské mytologie. Botanika po objevení této rostliny též nechtěně vytvořila mýtus, a to kolem definice čajovníku: Švédský botanik Karl Linné ve svém díle Species Plantarum v roce 1762 totiž rozdělil čajovník na dva druhy - Thea bohea a Thea viridis (zelený čaj). Toto rozdělení vydrželo přes sto let, než se přišlo na to, že zelený čaj pochází z téhož keře jako čaj černý a že důvodem jiné barvy sušeného listu je pouze odlišný způsob zpracování. Později byl čajovník přejmenován na Camellia sinensis. Latinské jméno dostal po jezuitovi Camellovi, který působil jako misionář na ostrově Luzon a na Filipínách. A kdo myslíte, že se pod tímto exotickým jménem skrýval? Obyčejný český lékárník z Brna, vlastním jménem Jiří Kamel. Vidíte, v čem všem mají Češi prsty :). Ovšem věc není tak jednoznačná, jak by se zdálo - uvedený pan Kamel totiž původně pokládal za čajovník kamélii, které pak též věnoval své jméno. A jak vlastně čaj získává svou finální podobu? Kvalita čaje je ovlivňována už od jeho sběru. Ten se řídí přísnými pravidly: Lístky se z čajových keříků začínají sbírat až čtvrtým (nebo ještě lépe pátým) rokem od vysazení. Je velmi důležité sklízet v době, kdy se mladé listy čajovníku teprve začínají rozvíjet. Sklizeň začíná časně zrána a končí s polednem. Čajový list se sbírá převážně ručně - sběračky ho ukládají do košů, které mají připevněny na bocích, zádech a dokonce i na hlavě. Důraz je kladen i na hygienu sběračů - v některých oblastech (obzvláště na cejlonu) se čajový list sbírá v rukavicích a sběračkám je zakázáno používat deodoranty a někdy dokonce i požívat aromatické pokrmy. Sbírají se jen mladé vrcholové lístky, kterým se říká fleš. Čím mladší sebrané lístky jsou, tím je hotový výrobek kvalitnější.

A jak se sebrané čajové lístky zpracovávají do výsledné podoby? Nejprve se nechají zavadnout a pak se svinují - někde ještě ručně. Pak probíhá fermentace a následně se listy praží. Výrobní druhy jsou: čaj Pchu-er - dvakrát fermentovaný, čaj černý (v Číně se nazývá červený) - fermentovaný, žlutozelený (žlutý, oolong) - polofermentovaný či částečně fermentovaný, čaj zelený - nefermentovaný, čaj bílý - květový. Tyto základní druhy mohou ještě dále zpracovávat - aromatizovat, ovonět, různě míchat. Např. v Japonsku se z ovoněných čajů největší oblibě těší čaj jasmínový, na jehož výrobu se většinou používají nejkvalitnější čaje. Z aromatizovaných je ve světě (a obzvláště v Anglii) oblíben čaj Earl Grey, který získal svůj název po anglickém hraběti Greyovi. Ten v roce 1930 zveřejnil recept na čajovou směs, který získal jako dar na rozloučenou od mandarína při své diplomatické návštěvě Číny. Tento čaj je aromatizován bergamotovou silicí.

Proces zpracování čajových listů je velice zajímavý a určitě stojí za to si o něm přečíst, třeba na některé z www stránek, které uvádím v závěru článku. Čaj může být nejen v sypkém stavu, prodává se také lisovaný do desek čtvercového, obdélníkového či kulatého tvaru. Pro nás nejznámější podobou je čaj sáčkovaný. Za jeho vynálezce můžeme pokládat obchodníka Thomase Sullivana. Ten se z úsporných důvodů rozhodl rozdávat obchodníkům vzorky svých čajů a vymyslel, že je bude balit do malých hedvábných sáčků. Obchodníky sáčky zaujaly více než čaj samotný a začali je tedy od Sullivana objednávat. Později bylo hedvábí vyměněno za papír a čaj v této podobě si získal oblibu široké veřejnosti jak v Evropě, tak v Americe. Ačkoli čaj v této formě je lepší z hlediska úspory času, je třeba mít na paměti, že není tak kvalitní jako čaj sypaný, protože do sáčků se používají většinou čaje nižší kvality.

Na začátku článku jsem se lehce dotkla působení čaje na organismus člověka. U tohoto tématu stojí za to se pozastavit. Z mnoha stran slýcháme, že nadměrné pití čaje je nezdravé, protože čaj obsahuje více kofeinu než káva. Toto tvrzení je ale nepravdivé. Z hlediska kofeinu by bylo nadměrným pitím 30 šálků čaje denně, což asi těžko někdo praktikuje. V čaji je obsaženo mnoho látek příznivě působících na organismus. Jsou zde přítomny i éterické oleje, které po požití většího množství čaje mohou způsobit lehkou euforii, která se trochu podobá euforii alkoholové, ovšem rozdíl je v konečném důsledku. Např. po požití 15 g alkoholu (takové množství obsahuje zhruba půl litru piva) se dostaví 20 minut trvající zrychlený pracovní výkon, po kterém však následuje téměř dvakrát tak dlouho trvající pracovní výkon snížený. Teprve po uplynutí jedné hodiny se dostaví původní stav. Oproti tomu psychické povzbuzující účinky čaje trvají asi 40 minut a po dalších 20ti minutách bez následku odezní.

Čaj však obsahuje mnohem více látek, které působí na lidský organismus blahodárně: polyfenoly, katechiny, třísloviny, vitamíny, minerály. Mezi celou škálu pozitivních účinků čaje řadíme preventivní působení proti rakovině, antivirové a antibakteriální působení, antioxidační působení (likvidace volných radikálů), diuretické působení, podporu činnosti srdce, léčbu astmatických potíží, působení proti únavě, protistresové účinky... a to zdaleka není vše. Ne nezajímavá je i termoregulační funkce, kdy čaj v zimě zahřívá a v létě ochlazuje.