Označení "demoscéna" je odvozeno od pojmu "demo" – ale to jste asi tušili :). Pod tímto pojmem si pravděpodobně představíte demo nějaké hry, ale bohužel - tato představa je naprosto zcestná, protože demo v rámci demoscény označuje něco úplně jiného. Demo hry slouží jako poutač na zakoupení herního produktu, kdežto demoscénní demo je jakási prezentace autora, něco, co vytvořil bez nároku na honorář a co existuje a má svůj význam jen samo o sobě. Než se však demy začneme zabývat podrobněji, povězme si něco o demoscéně jako takové.

Demoscénou se označuje komunita lidí, která se začala formovat s rozšířením prvních osmibitových počítačů, hlavně velmi populárního Commodore C64. To byly první počítače, pro které se začaly prodávat komerční hry. Každý si ale hry nekupoval, vznikla tak scéna pirátů a crackerů, kteří z her odstraňovali ochrany proti kopírování. Vznikaly crackerské a pirátské skupiny, které mezi sebou formálně soupeřily (kdo víc her rozšíří, kdo přinese nejžhavější novinku jako první – to samé vlastně funguje i v dnešní době na internetu). Tyto skupiny a jednotlivci začali k hrám přidávat svá malá intra (crack intra), která většinou obsahovala nějaký jednoduchý efekt (např. poskakující název skupiny) a scroller (plovoucí text na jednom řádku), ve kterém pozdravovali své kamarády a nadávali na ostatní skupiny (ty byly samozřejmě lame, protože oni jsou ti nejlepší :)). To byl tedy zrod demoscény: tvorba vlastních prográmků – poutačů. Časem se intra přestala používat pouze na propagaci vlastní skupiny, oddělila se od her a byla tvořena nekomerčně za účelem ukázat druhým své výjimečné schopnosti.

V minulosti se majitelé osmibitových počítačů často setkávali v různých klubech, kopírovali na pásky nové hry a programy. Jeden z autorů článku a určitě i hodně z vás něco takového v dobách svého mládí zažilo. Když někdo udělal nějaký pěkný výtvor, chtěl ho ukázat i jiným lidem. Internet zdaleka nebyl tak dostupný jako dnes, nebyla obdobná možnost rozšířit svoje dílko mezi lidi, proto taková setkání přišla vhod. Navzájem se vyměňovala nová intra či dema, poznávali se lidé, kteří si potom často dopisovali a vyměňovali (swapovali) diskety s novými výtvory.

V zemích severnějších a bohatších se objevila možnost napojit počítače na projektory. A právě tehdy asi vznikl nápad soutěžit a hned bylo o důvod víc k hromadným setkáním. Dnešní podoba parties je od té doby v podstatě stejná. Existují soutěže a projekce na velkém plátně, ale lidé si stále nosí svoje počítače, navzájem vyměňují software a zkušenosti – ale už v mnohem větším měřítku.

Demoscéna existuje na různých platformách. Jako první vznikla na Commodore C64, když přišla Amiga, mnoho lidí z C64 na ni přešlo. A tím se rozšířila i demoscéna. Až o dost později přešla scéna i na PC (asi tak okolo let ’92 - ‘93) a jiné osmibitové počítače (ZX Spectrum) či jiné šestnáctibitové (Atari ST). Hodně lidí tvrdí, že zlaté časy scény byly v době, kdy byl její vrchol na počítačích Amiga. Tvůrci byli nápadití a originální, uměli designovat. Amiga měla dobré hardwarové akcelerátory, se kterými se dalo pomocí programátorských fíglů vytvořit mnoho zajímavých efektů. Procesorový výkon Amigy byl omezený v porovnání s rychle se vyvíjejícím PC, ale tato skutečnost se naopak stala motivačním faktorem, popohánějícím tvůrce vytvořit další a další oslňující efekty, o kterých nikdo ani nevěřil, že by se daly na Amize realizovat. Tvůrci měli prostě určitý limit, a ten vždy spolehlivě vyburcuje kreativitu (to samé v ještě větší míře platilo v případě C64). Pécéčka naopak poskytovala stále větší a větší výkon a jím hýčkaní uživatelé se už tolik nesnažili vytěžit z počítače maximum. Najdou se tedy i tací, podle kterých skutečně dobrá scéna byla jen na C64 a Amize (dema vytvořená na Amize si můžete stáhnout na adrese src.doc.ic.ac.uk). Vrcholná doba těchto systémů je už ovšem nenávratně pryč a všechno dění se nyní soustřeďuje okolo PC platformy. Avšak dá se říci, že i jedna kapitola PC scény v současnosti končí - a to DOS.

Dema ovšem na PC většinou fungují právě pod DOSem, s Windows se na moc z nich nepodíváte. Vznikají i různé problémy se zvukovými kartami. Většina dem podporuje mimo demoscénu ne příliš rozšířenou zvukovou kartu GUS a v minulosti ne každé demo podporovalo Sound Blaster – kartu, která je nejvíce rozšířena. I tím se scéna jakoby uzavírala sama do sebe. Těžko si ten, kdo se nevybavil speciální kartou GUS, mohl vychutnat většinu dem. V současnosti nastupují Windows, což je zas další oddělovací element scény a „těch druhých“ – pro která jsou vlastně dema určena též. Odpovědí na tento trend se staly nové kategorie na parties - Windows demo, Linux demo a dokonce Java demo/intro. A je jen dobře, že se okruh podporovaných systémů rozšířil.